Básně toulavého paladina

Zdravičko Po menším přemlouvaní sem se rozhodl vám sem postnout pár mojech výtvorů, ať se zabavíte kdyby ste se nahodou nudili.

Čas

Studnice času je velice zrádná,
co platilo před chvílí již nemusí být pravda.
Krásné chvíle nám utečou jakoby nic,
a ty horší delší jsou - stále víc a víc.

S našimi blízkými těžko se loučíme,
i přesto, že zas brzy je spatříme.
Ten čas je bezednou propastí,
když sami jsme, padáme do pasti.

Hodiny často jsou nástrojem mučení,
vždycky maj daleko k hodině určení.
Jen když se bojíme či zažíváme něhu,
pak mají hodiny 100 důvodů k běhu.

Než se však vzbudíme a začnem čas vnímat,
už budem s anděli na nebi zpívat.
Zpívat a z výšek dívat se dolů,
těšit se na chvíle až zas budem spolu.

Ráno

Slunce se probouzí a konečně svítá,
zpěv ptáků radostné nový den vítá.
Budí se rybníky, lesy i louky,
slucne už vyhnalo i všechny brouky.

Sem a tam trávou se mravenci prohání,
co dříve nestihli, dnes zase dohání.
Potůček šplouchá voda se třpytí,
každého vyzývá k dobrému pití.

Příroda děkuje za další den,
stín nám rád poskytne mohutný kmen.
Kytky jenž barvou svou září až do nebe,
ve větru šeptají a zpívají pro sebe.

Celý kraj užívá slunného dne,
má taky proč - vždyt bijí jen poledne.

Ptáci

Krásný zpěv ptáků šíří se krajinou,
nese svou píseň, než narazí na jinou.
Poslové jara, svítání i noci,
spoutaj nás hlasem - hlasem plným moci.

Peří maj zbarvené do barev života,
jen pár je jich černých jak samotná temnota.
Létají krajinou a těší se z krás,
těší je květina i bobří hráz.

Obrovskou svobodu dávaj jim křídla,
proto si nestaví honosná sídla.
V hnízdě jen přespí a zas letí ven,
užít si volnosti jak každý den.

Mláďata znamenaj jen samý lov a starosti,
ne každé utěší jen pouhé drobnosti.
Vlastními silami pak rozčísnou vzduch,
ať život maj dlouhý a stojí při nich Bůh.

Bouře
Když oblohu pročísne klikatý blesk,
srdce nám uzavře železný stesk.
Cítíme kapky vpíjej se do kůže,
jsou pro nás očistou a životem pro růže.

Déšť padá k zemi a smyjí špínu světa,
duši nám pohladí jak z lásky psaná věta.
Mocný hlas hromu pak rozezní okolí,
nikdo mu neujde, nikdo ho neskolí.

Nebe se mračí a zlobí se na lidi,
doufá že jednou se za hříchy zastydí.
Slunce pak s bouří bojuje ztuha,
odměnou za vítězství bude nám duha.

Její barvy osvítí celičkou zemi,
ukáže se nejhezčí, nejhezčí mezi všemi.

Měsíc

Luna zas svítí a nikdo ji neruší,
lidi však sleduje a mnozí to netuší.
Sleduje činy jež skrývá temná noc,
a žádný jí neujde - toť její moc.

Pohledy upřené do tváře měsíce,
dechu nám zastaví a omráčí nejvíce.
A když se on nám podívá do duší,
doufá že čisté jsou, tak jak se sluší.

Aby se na nebi necítil sám,
byl mu dán bohem obrovský dar.
Tisíce hvězd, jež stojí mu po boku,
spolu s ním vytváří nebeskou zátoku.

Za úplňku celý a v novu ni stopy,
ukryt je nebem jak květina v klopy.
Slunce zas vyšlo a měsíc se ztratil,
z jediné příčiny - aby s tmou se zas vrátil

Cikády

Co asi vypráví zpěvavá cikáda?
Usneš-li odpověď do snu ti poskládá.
Vypoví všechno, stručně a jasně,
abys, až procitneš, moh skládat básně.

O tom jak vypadaj magické runy,
i o tom jak na poušti vznikají duny.
O mladé lásce, jak s jistotou vzkvétá,
o starém dubu jež žije už léta.

Avšak samotná cikáda všechno říct nemůže,
proto spousty jich jsou a každá z nich pomůže.
Tisíce příběhů roznášej nocí,
žádný spáč neujde jejich nádherné moci.

Ta překrásná árie rozezní tmu,
zažene můry a zažene dnu.
Čím déle je slyšet, tím lépe spíme
a více se smějeme, když potom zas bdíme.

Láska

Láska, to je cit člověku nejbližší,
nejvíc ho povznese a nejvíc mu ublíží.
Má-li jí dostatek, pak stoupá k nebi,
je-li jí málo, zřítí se k zemi.

Láska nás pomýlí a udělá z nás blázny,
a s naším rozumem provede konec rázný.
Udělá nám z života hotový ráj,
rozkvetlou zahradu a voňavý háj.

Pořád se smějeme aniž víme čemu,
užíváme cit a vážem se k němu.
Život je kratičký, ale plný krás,
vše špatné zvládneme o mnoho snáz.

Koukáme do prázdna a vidíme záře,
plamenů v srdci a milých tváře.
Láska je nádherná, ale těžko se s ní žije,
jsme-li však bez ní, naše srdce hnije.

Pokracovani priste a uz po jednom

Je to vážně hezký až budeš mít další tak je sem určo dej;-)

pěknýýý
ehm...
mmnt ja to ještě nečet

ale jo už sem všechny přečetl a máš to pěknýý

Fisik1 napsal:

pěknýýý
ehm...
mmnt ja to ještě nečet

fišíku ty si taky chuj...až to hezké není....jakože esi se snažíš bejt vtipnej, nende ti to
sry za post...neposthuntím....drbu fišina, bo tu postí jak idiot:p

Hezke Gobe... aspon nekde se to da cist

ŽIVOT

Život je jako barevný květ,
než se však rozevře, zas musí zpět.
Schoulit se do malého a bezbranného květu,
čelit všem nástrahám a hlavně světu.
Všem jeho nástrahám co sebou přináší,
i západu slunce jenž radost odnáší.

Život je dar - avšak lidé ho necení,
často se probouzí ze svých snů zděšeni.
Vidí v nich jak vrazi je hledají,
a jak to nejdražší - život - z těla jim vysají.
Nejsou to sny, ale jen pouhé obavy,
že musí se vzdáti pozemské zábavy.

Život nám ubíhá jakoby hned,
ani nemrkneš a pryč je pět let.
Poznáme přátelství, zradu i lásku,
máme však stále přes oči pásku.
Přátele zavrhnem a lásku ztratíme,
jen hořká zrada - ta těžko pomine.

Život je krásný, ale umí být i krutý,
na šroubech poznání nám přibývaj vruty.
Doufáme v Boha a v lepší zítřek,
že na nás promluví z nebeských dvířek.
Promluví s úsvitem, když slunce vstává,
to je i pro květ nádherná zpráva.

Odloučení

Oči nám slzí a mají dobrý důvod,
vždyť láska je vzdálena jak májový průvod.
Duše se chystá nám opustit tělo,
odletět za druhým, jenž celou noc bdělo.
Srdce se kroutí a hlasitě puká,
způsobí nám tak obrovská muka.

Barvy se vytratí a celý svět zčerná,
jen sytě šedá zůstává věrná.
Tmavý je svět, lidé i okolí,
smutek a žal - ty těžko přebolí.
Stín je jak závoj a všechno nám skrývá,
nejsme však sami, kdo se tu dívá.

Vtíravá samota dělá nám společnost,
očím se ukáže pravdivá skutečnost.
Že nikdo nás nevidí a neví čím trpíme,
jak strašně prázdnotu v náruči snášíme.